České Švýcarsko a Lužické hory

České Švýcarsko a Lužické hory - informace

Lužické hory

Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách. Malá část pohoří na území Německa se nazývá Žitavské hory. Geologicky jsou Lužické hory budované převážně svrchnokřídovými pískovci, jimiž v třetihorách na četných místech proniklo k povrchu žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Protože tyto sopečné horniny jsou odolnější než okolní pískovce, byly následnou erozní činností vypreparovány, čímž vznikl charakteristický reliéf Lužických hor, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. Přestože nejsou Lužické hory příliš vysoké, tvoří významné klimatické rozhraní, oddělující severní rovinaté kraje od vnitrozemí Čech. Nejvyšší horou je Luž (793 m n.m.), ležící na státní hranici s Německem, dalšími významnými vrcholy jsou například Jedlová (774 m), Klíč (760 m), Hvozd (750 m) a Studenec (736 m). Díky hojným srážkám jsou Lužické hory bohaté na vodu. Pramení zde říčka Kamenice se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí a četné přítoky Ploučnice, jako například Sporka, Svitavka nebo Heřmanický potok. Severní svahy hor odvodňuje potok Lužnička. Po hřebeni hor prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.

Od roku 1976 jsou Lužické hory chráněnou krajinnou oblastí a nejcennější lokality jsou součástí šestnácti maloplošných chráněných území. Přirozená lesní společenstva jsou chráněna v rezervacích Jezevčí vrch, Studený vrch, Spravedlnost a Klíč, hodnotná je i rezervace Vápenka v jurských vápencích u Doubice. Marschnerova louka a Louka u Brodských jsou charakteristické hojným výskytem vstavačových rostlin, ale najdeme zde i další ohrožené druhy. Charakteristickým prvkem Lužických hor je rozmanitá lidová architektura. Původním typem je roubený dům s podstávkou a malými dělenými okny, se sedlovou střechou; s hrázděním se můžeme setkat pouze v patře. Štíty domů jsou často vykládané různobarevnou břidlicí. Na území hor se zachovaly zříceniny několika hradů, z nichž nejznámější je Tolštejn. Ve zřícenině Kamenického hradu je vestavěná rozhledna, z hradů Milštejna, Fredevaldu a Starého Falkenburka zůstaly jen chudé zbytky zdiva. Pozoruhodné jsou také některé skalní útvary (Bílé kameny, Pustý zámek, Zlatý vrch, Dutý kámen a Panská skála, dobře známá jako "Varhany") nebo Ledová jeskyně u Naděje. Z četných vrcholů jsou nádherné daleké rozhledy, zvláště z Klíče, Luže, Hvozdu a Jedlové. Zajímavé památky najdeme i v podhorských městečkách, zejména v Jablonném v Podještědí (barokní chrám sv. Vavřince od J. L. Hildebrandta a nedaleký zámek Lemberk) a České Kamenici (kostel sv. Jakuba a poutní kaple Panny Marie). Zajímavý je i hornický Jiřetín pod Jedlovou s Křížovou horou nebo Chřibská s nejstarší dosud fungující sklárnou v Evropě.

Lužické hory tvoří nevelké pohraniční pohoří, nacházející se mezi Děčínem a Libercem, z části zasahující na území Německa (tzv. Žitavské hory)
- tvořeny převážně svrchnokřídovými pískovci, znělcovými a čedičovými horninami
- lesy pokrývají více jak 50 % území

České Švýcarsko

Příběh tohoto území se počíná před mnoha miliony lety, kdy se v oblasti dnešního Českého Švýcarska rozprostíralo mělké moře. Právě z jeho písečného dna se po ústupu moře zrodil podivuhodný svět pískovce. Svět skalních věží, mostů a bran, svět roztodivných kamenných forem, které připomínají včelí plástve anebo přesýpací hodiny.

Území v České republice nejnovějšího a v pořadí čtvrtého Národního parku České Švýcarsko je součástí širší oblasti Labských pískovců, nazývané již po dvě staletí Českým a Saským Švýcarskem. Zásluhu na tomto romantickém názvu krajiny mají mimo jiné i dva švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří v druhé polovině 18. století působili na Akademii v Drážďanech. Ti podnikali cesty podél Labe do míst mezi Pirnou a Hřenskem a svým výtvarným dílem položili základy zdejší vedutové tvorbě a propagaci přírodních krás. Křídelní stěny, v pozadí Růžovský vrchJiž od druhé poloviny 19. století se území stalo velmi vyhledávaným, k čemuž přispěli tehdejší vlastníci panství Kinští a Clary-Aldringenové zpřístupněním turisticky nejzajímavějších míst, jako např. soutěsek Kamenice, Pravčické brány nebo vyhlídek u Jetřichovic. Romantická přitažlivost krajiny vedla ke vzniku nejstarších horských spolků na území dnešní ČR – Horského spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz, založený v Děčíne roku 1878) a Horského spolku pro nejsevernější Čechy (Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen, založený v Krásné Lípě roku 1885).

Snahy o zákonnou ochranu Českého Mariina skála s vyhlídkou Švýcarska se datují již od počátku 20. století, celistvé péče se však území Labských pískovců dostalo až v roce 1972, kdy byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. O dvacet osm let později bylo v její nejcennější části vyhlášeno území s nejvyšším stupněm ochrany – národní park.

Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě nabízí návštěvníkům komplexní informační, turistické, vzdělávací, poradenské a produkčně publikační služby.
V interaktivní expozici se návštěvníci mohou seznámit s přírodními a kulturními hodnotami regionu, zhlédnout poutavý film o Českém Švýcarsku nebo využít veřejně přístupný internet, ke kterému Vám zde rádi uvaří čaj či kávu.

Národní park České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen k 1. 1. 2000 Podstávkový dům v Mezné na celkové rozloze 79 km², z čehož více než 97 % tvoří lesy. Sídlem Správy Národního parku je město Krásná Lípa. Hlavním předmětem ochrany v Národním parku České Švýcarsko je unikátní geomorfologie skalního města a na ni vázaná rozmanitost rostlin a živočichů. Typické jsou nesčetné skalní hřbety, kaňony, pískovcové věže a stolové hory strmící nad nedohledným mořem lesů, které doslova ohromí vnímavého návštěvníka.

Příroda Lužických hor : Köglerova naučná stezka je nejstarší přírodovědnou naučnou stezkou v Čechách. Krásnolipský rodák Rudolf Kögler ji zřídil v roce 1941, jen pár let poté, co na zahradě svého domu v Zahradách dokončil unikátní plastickou geologickou mapu okolní krajiny. Naučná stezka byla slavnostně otevřena 12. října 1941. Její 12 km dlouhá trasa sledovala geologickou linii lužické poruchy, která odděluje pískovcovou oblast České křídové pánve od Lužického žulového masivu. Stezka začínala na Vápence u Doubice, odkud vedla přes Kyjov do Vlčí Hory. Po 2. světové válce stezka zanikla a k jejímu obnovení došlo teprve v letech 2003-2006. Nová naučná stezka tvoří 23 km dlouhý turistický okruh, který začíná a končí na náměstí v Krásné Lípě, další vhodná nástupní místa jsou také na Vápence u Doubice, v Kyjově a Vlčí Hoře. V úseku mezi Vápenkou a Vlčí Horou stezka sleduje trasu původní Köglerovy stezky z roku 1941. Na trase je kolem 40 informačních tabulí, kromě toho je možné v informačních centrech zakoupit mapu naučné stezky a podrobného tištěného průvodce.
Naučná stezka prochází velice pestrou krajinou na pomezí chráněných krajinných oblastí Lužické hory a Labské pískovce a národního parku České Švýcarsko.
Stezka je přístupná celoročně, je zaměřená na geologii, přírodu, historii i lidovou architekturu.